Na této stránce najdete některé tipy týkající se vybavení. Další budou přibývat, jak mě postupně budou napadat témata nebo jak mě realita donutí. Bobr
(Další povídání k vybavení na tábor)
Oblečení na výpravy:
Program na našich akcích se dost liší od procházek s babičkou, odehrává se v přírodě a není to jen čichání ke kytičkám. K čemu takhle rozvleklý úvod? Berte jako fakt, že vaše dítě bude jezdit z akcí špinavé, v horším případě i s potrhaným oblečením. Nejdeme-li do divadla, neoblékejte proto potomka do věcí, které nosí do školy, nedopadne to dobře. Výpravy jsou naopak vhodnou příležitostí k dotrhání věcí, které ještě dobře sedí, ale už nevypadají hezky – mají záplatu, odrbané nohavice nebo límec… Nezaměňovat s oblečením, které bylo vyřazené ze školního šatníku, protože je malé a podobně, nároky na pohodlnost jsou v přírodě naopak mnohem vyšší.
Z hlediska funkčnosti by oblečení mělo být pokud možno vícevrstvé (je možné přesněji regulovat „míru ohřevu“ postupným svlékáním, na druhé straně tlustou péřovku na sobě člověk buď má nebo nemá). Naprosto nevhodné jsou punčocháče. Většinou jsou mokré jen z promáčených bot, ale stejně je není možné převléct, aniž by se dítě svléklo prakticky do naha. Tudíž je-li taková zima, že dítě potřebuje pod kalhoty další vrstvu, dejte mu tenké tepláky a ponožky. Druhé ponožky potom patří do batohu.
Z hlediska her a pohybu v přírodě by mělo být v tlumených barvách – nejlépe zelené, hnědé, šedé, černé – naopak nejhorší je červená, růžová, světle modrá a samozřejmě bílá (také s přihlédnutím k prvnímu odstavci). Tento bod samozřejmě závisí na možnostech šatníku, ale myslete na něj, když kupujete nové věci určené na naše akce.
Zápisník
Měl by být kroužkový, ale není až tak zásadní, aby měl tvrdé desky, stačí plastové poloprůhledné, jaké se už teď prodávají a jsou podstatně levnější. Důvod používání kroužáků je, že umožňují udržovat lepší úpravu (například vyřazovat stránky s neaktuálními záznamy) a snadno vkládat a vlepovat.
Batoh a balení vůbec:
Za prvé, školní taška, neřku-li sportovní taška přes rameno, není batoh. Pokud do podobného zavazadla balíte dítě na výpravu, buď spoléháte na to, že s ním půjde jen několik set metrů, nebo nutíte někoho jiného, aby nesl zavazadlo místo dítěte, nebo nemáte představu, jak je chůze s něčím podobným únavná. Jede-li dítě na první vícedenní výpravu, je ještě pochopitelné, že s investicí do batohu čekáte, ale na tábor nebo po táboře už by měla být tato otázka vyřešená
Pro malé dítě je vhodný batoh podobný tomu na obrázku (nemusí být zrovna červený :o). Má obsah cca 40 litrů a všeobecně válcovitý tvar s několika kapsami. Pevnou kostru zad spíše nedoporučuju, i když nevylučuju, že i v této velikosti batohů narazíte na nějaké kvalitní a současně cenově přijatelné řešení. (Upřesnění: kostrou nemyslím jednotlivé všité výztužné pásky, ty jsou OK. Jinak bych osobně koupila jen kostru řešenou jako u batohů větších objemů.)
Při nákupu zkontrolujte, že batoh má * dostatečně vycpaná záda a ramenní popruhy * bederní pás (zapíná se okolo pasu) * ramenní popruhy přišité dostatečně blízko sebe, aby seděly dítěti na ramenou * popruhy našité tak nízko, aby ani zatížený batoh nesahal pod zadek. Požadavky sice vypadají strašidelně, ale většina batohů této velikosti je splňuje, dokonce ani nemusí stát moc peněz (batoh na obrázku byl z výprodeje za méně než 200 Kč). Několik batohů si lze po dohodě půjčit od starších členek.
V ideálním případě si balí dítě samo, pouze pod dohledem, ale i pokud mu balíte vy, musí vědět, co má s sebou a kde to má. U menších dětí a zmatkařů je vhodné věci podepsat, aby bylo možné majitele dohledat, i když se sám nepřihlásí. Podle potřeby lze uplatnit i jiné finty typu spojení rukavic šňůrou a podobně.
Všechny věci musí být sbalené do jednoho batohu! Pravidlo neplatí pouze pro letní a zimní tábor a omezeně také Vánočňák. Nejenže je nošení věcí v ruce namáhavé, navíc je obtížné věci rychle posbírat například při vystupování z vlaku a vzrůstá nervozita a nebezpečí ztráty.
Lahve na pití
Prosím vás, dávejte dětem jako lahve na pití obyčejné PETky. Výjimkou je na zimu často používaná nerezová termoska se širokým hrdlem. Lahve vzor čutora mají dvě zcela zásadní nevýhody – není do nich vidět a člověku se příčí je zahodit. Děti jsou málokdy natolik svědomité, aby lahev pečlivě vyplachovaly. Výsledkem může být krásná bující plísňová kolonie. Mňam??
Karimatky
Pomineme-li tragické scénáře, existují v našich podmínkách tři možnosti podložek na spaní. Alumatka je velice skladná a dobře se nosí, ale málo izoluje, hodí se proto jen na léto nebo do místností. Karimatka je pravým opakem – tepelně izolační vlastnosti má dobré, ale zabírá spoustu místa. Třetí možností jsou samonafukovací matrace, jejichž vlastnosti jsou vynikající jak co se týče rozměru, tak co se týče výkonu, ovšem jejich cena je více než nezanedbatelná. Mezi další nevýhody patří, že se snáz poškodí a pro děti je obtížné je sbalit, mívají problém je dostatečně vyfouknout.
Úplně jednoduché ale není ani balení karimatek, což si málokdo uvědomí – děti prostě mají malé a slabé ruce. Vždycky jim proto dávejte řemínek nebo provázek, kterým by mohli stočenou karimatku svázat. Pokud se snaží karimatku přidělat řemínky k batohu bez předchozího svázání, většinou se jim třikrát roztočí a napočtvrté to za ně udělá někdo dospělý.
Nářadí, zejména sekery a nože
Veškeré nářadí, se kterým děti pracují, musí být v dobrém stavu, zejména pak ostré, sekery navíc pevně nasazené na topůrku. Pokud nářadí v dobrém stavu není, je velmi frustrující s ním pracovat (kdo zkoušel někdy krájet maso na guláš tupým nožem?) a navíc prudce stoupá nebezpečí zranění (tupá sekera se odrazí od dřeva naprosto nepředvídatelně, ale do nohy se zasekne ještě docela dobře).
S výběrem sekery pro dítě je na našem trhu docela problém, protože jsou vesměs příliš těžké. Pokud se vám podaří někde narazit na lehčí než půlkilovou sekeru, dejte mi vědět, marně nějakou rozumnou sháním už skoro dva roky. Měla jsem teď možnost vyzkoušet sekeru Fiskars 600 (druhá nejmenší, ta úplně malá má velmi krátké topůrko) a pokládám ji za vynikající, je ovšem (opět) dražší a kromě toho se s ní nedají zatloukat hřebíky. Čili shrnutí – sekeru co nejlehčí, ostrou, nevypadávající z topůrka.
S noži je problém přesně opačný – je jich na trhu moc. Nůž by měl být zavírací, jinak je hrozně neskladný. Mezi nejčastější chyby patří příliš tlustá čepel (inspirovaná konstrukcí bojových nožů) a neuchopitelná rukojeť. Máte-li tu možnost, vezměte sami nůž do ruky a zkuste s ním ukrojit chleba a vyřezat lodičku z kůry. Pokud s nožem otlačenou rukou vztekle mrštíte o zem po první minutě, je něco špatně. Vezměte také v úvahu, že váš potomek má menší ruku něž vy.
Setrvalé neshody panují v otázce pojistek. Já jednoznačně podporuju pojistky otočné vzor Opinel. Naopak jednoznačně zavrhuju ten typ, při kterém je nutné zmáčknout tlačítko proti čepeli a nůž se zavře skoro sám a to proto, že se pokaždé sama bojím, abych si nůž nezavřela na prsty. K pojistkám, které se odsunují vedle čepele, mám postoj neutrální.
Abych nemluvila tak obecně – za dobré považuji nože vzor Victorinox (originály jsou zbytečně drahé, ale existuje spousta levnějších klonů), pokud nemají přehnané množství želízek. Osobně používám Opinel velikosti 8. Ne každého to musí napadnout, ale kvalitnější uhlíková ocel reziví, pro děti se tedy z jasných důvodů víc hodí nerezová varianta.